Pyl

Pyl včely sbírají v přírodě z květů rostlin.

Pylová zrna jsou samčí pohlavní orgány rostlin vybavená na rychlé klíčení po dopadu na bliznu květu. Z toho důvodu jsou bohatá na bílkoviny a další nutričně zajímavé látky. Včelám pyl slouží jako zdroj bílkovin, základní a nenahraditelné složky výživy. Nektar je, naproti tomu, pro včely hlavně zdrojem energie.

Sbíraný pyl včely nespotřebují přímo, ale nejprve jej enzymaticky zpracují, fermentují. Rostliny totiž vybavují svá pylová zrna velmi odolným obalem, nutným pro přežití buněk během přenosu z květu na květ, často i na velké vzdálenosti. Z toho důvodu jsou sbíraná pylová zrna prakticky nestravitelná. Teprve fermentací se obal poruší a obsah bohatý na bílkoviny je využitelný jako složka potravy včel, i lidí. Cenná je přítomnost volných aminokyselin, která z pylu dělá ideální doplněk potravy při zvýšené námaze a rekonvalescenci.

Pyl můžeme z hlediska využitelnosti rozlišovat na sbíraný (střásaný), potravinářky nebo v kosmetice v podstatě nepoužitelný. Včely pyl při sběru slepují do rousků, shluků na zadních nohách, a dopravují do úlu. Takový pyl lze sbírat ze spadu na dně úlů, nebo účinněji pomocí pylochytů. Rouskovaný pyl se stravitelností od střásaného neliší. Včely jej v úle pěchují do buněk, přidají výměšky hltanových žláz a nektar. Tuto směs v buňkách plástu uzavřou a nechají zfermentovat. Tento produkt, v němž byly uvolněny obsahové látky z pylových zrn, se označuje jako plástový pyl (včelí chléb, perga). Včely jej, v různě bohatých směsích s nektarem, využívají pro krmení plodu, matky, i pro vlastní spotřebu. Plástový pyl se dá získávat, i když poněkud obtížně, vyřezáváním nebo vypichováním z buněk plástu. Vzniká nutričně velmi cenný doplněk lidské potravy, v některých směrech srovnatelný s mateří kašičkou.

Fermentovaný pyl může tedy vzniknout přirozenou cestou, jak bylo popsáno. Vzhledem k obtížnosti získávání se člověk již dávno snažil proces zjednodušit. Jednou z možností je přelití rouskovaného pylu zředěným medem a ponechání za nepřístupu vzduchu několik dní v teple. Proběhne fermentace, která zčásti uvolní vnitřní obsah pylových zrn. Je však třeba přiznat, že včely to dovedou podstatně lépe.

Skladování pylu. Rouskovaný pyl lze skladovat po usušení poměrně dlouho bez ztráty kvality. Největším rizikem jsou všudypřítomní roztoči, kteří se dokáží k obsahu pylových zrn také dostat a skladovaný pyl znehodnotit. Chlad je zastaví jen částečně.

Fermentovaný pyl je třeba skladovat v lednici (na delší dobu ještě lépe v mrazničce). Velmi vhodné je smíchat fermentovaný pyl s medem, uložit do ledničky a podle potřeby po lžičkách konzumovat.