Druhy medu

Již jsme si řekli, že med je přírodní potravina proměnlivého složení. Podle zdrojů sladkých šťáv, které mají včely k dispozici, vytvoří různý výsledný produkt. Můžeme však rozlišit dva základní druhy medu, které se zjednodušeně nazývají: květový a lesní.

Květový med (nektarový) vzniká zahuštěním nektarů z květů rostlin. Je obvykle světle medové barvy, snadno stravitelný díky vyššímu obsahu  jednoduchých cukrů – glukózy a fruktózy. Vždy obsahuje pylová zrna rostlin, ze kterých včely nektar sbíraly. Přítomnost pylu obohacuje med o významné přírodní složky, minerální látky, rostlinné hormony, éterické oleje a další. Požívání malého množství pylu v potravě udržuje v dobré kondici náš imunitní systém a podle názoru lékařů přispívá k prevenci i léčení pylových alergií.

Květové medy mohou být jednodruhové, když nektar pochází z jediného druhu rostlin, nebo vícedruhové. Ty vícedruhové naprosto převládají. Jednodruhové medy lze získat jen umístěním včelstev do rozsáhlého porostu jediné plodiny. U nás to bývá nejčastěji řepka olejná, na jih od nás, v Maďarsku, se lze setkat s akátovým medem, v jižní Evropě s levandulovým medem. Jednodruhový med z pomerančových plantáží znají ve Španělsku nebo na jihu USA. V severní Evropě pak sklízí včelaři z rozsáhlých porostů vřesu jednodruhový vřesový med. Z Austrálie známe eukalyptový med. Příkladu by bylo možno uvést ještě celou řadu. O jednodruhovém medu ale mluví obchodníci často už tehdy, když nektar jednoho typu tvoří nadpoloviční většinu a ostatní složky jej svou chutí a vůní nepřekrývají. Naše pestrá krajina však poskytuje jednodruhové (nebo prakticky jednodruhové) medy jen vzácně.

Lesní med (medovicový) nemá původ v květním nektaru, ale míze stromů. Vzniká zajímavým způsobem. Mízu, která má vysoký obsah cukrů, ale málo bílkovin, sají různé druhy mšic. Protože bílkoviny v potravě potřebují, musí nasát tolik mízy, aby měly bílkovin dostatečné množství. Nadbytečný cukr pak odstřikují ve formě sladkých kapének, zvaných medovice. Tyto kapénky včely sbírají a zahušťují v úle na medovicový med. Je zpravidla tmavší, až velmi tmavý. V porovnání s květovými medy obsahuje více fruktózy než glukózy. Významný je obsah dextrinů, složitějších látek cukerného charakteru, které většinou silně zpomalují proces krystalizace medu. Medovicový med obsahuje také více minerálních látek. Protože rozvoj mšic není každý rok stejný, se snůškou tmavého medu se setkáváme jen jednou za dva až čtyři roky.

Který z nich je lepší? Výborné jsou oba druhy, květový i lesní med. Záleží jen na chuti spotřebitele. Květový med vyniká snadnou stravitelností a přítomností cenných pylových zrn. Lesní med má bohatší chuť a vyšší obsah stopových prvků.

Třídění druhů medů je ale složitější. Čistý nektarový med lze od včel v praxi získat. Také proto, že některá plemena včely medonosné medovici vůbec nesbírají. Čistý medovicový med však prakticky neexistuje, protože současně se sběrem medovice jiné včely z téhož úlu navštěvují květy rostlin, ve kterých kromě pylu, nutného pro výživu včel, sbírají i nektar. Med je tedy nejčastěji smíšený, se širokou škálou barevnosti od velmi světle nažloutlých až po sytě hnědočerné medy. Nutno však upozornit, že barva, i když je nápadná, je jen pomocným kritériem při rozlišování druhů medu.